Interv Akut Kardiol. 2010;9(1):9-11
Úvod: Katetrizační ablace kavotrikuspidálního isthmu (KTI) se stala metodou první volby léčby osob s typickým flutterem síní.
Metodika: Retrospektivní analýza pacientů (n = 61) po radiofrekvenční (RF) ablaci KTI pro permanentní flutter síní a s dysfunkcí levé
komory (ejekční frakce levé komory (EF LK) ≤ 50 %). Pozorovali jsme efekt RF ablace na srdeční rytmus a vývoj EF LK po minimálně 3 měsících
od výkonu, v závislosti na tíži systolické dysfunkce LK a přítomnosti strukturálního onemocnění srdce.
Výsledky: U 51 (83,6 %) pacientů se udržoval sinusový rytmus (SR) – 30 mělo trvale sinusový rytmus (49,2 %) a 21 SR s paroxyzmální
fibrilací síní (FS) (34,4 %). U 5 nemocných (8,2 %) se výkon opakoval pro recidivu flutteru síní. Průměrná EF LK vzrostla z původních
37,8 ± 9,9 % na 43,5 ± 11,4 % (vzestup o 15 % v rámci celkového souboru, p = 0,001), přičemž u skupiny s udržujícím se SR byl vzestup EF
LK ještě výraznější (18,8 %, p < 0,001). U nemocných s neischemickou kardiomyopatií byl vzestup EF LK v průměru 19,7 % (p = 0,01), oproti
12,2 % (p = 0,066) u pacientů s ischemickou chorobou srdeční (pacienti po PCI či CABG).
Závěr: Katetrizační ablace je efektivní nefarmakologickou léčbou typického flutteru síní, nicméně u relativně velkého procenta pacientů
přetrvává po RF ablaci fibrilace síní (převážně její paroxyzmální forma). V našem souboru došlo k signifikantnímu vzestupu EF LK s odstupem
po provedeném výkonu. Vyšší průměrný vzestup EF LK jsme pozorovali u pacientů s těžkou dysfunkcí LK, naproti tomu ve skupině
osob s EF LK > 35 % bylo vyšší procento osob s přetrvávajícím sinusovým rytmem. Větší efekt na systolickou funkci levé komory byl
pozorován u nemocných s neischemickou kardiomyopatií oproti pacientům s ischemickou chorobou srdeční.
Introduction: Catheter ablation of cavotricuspid isthmus (CTI) has become the first line therapy in patients (pts) with typical atrial flutter.
Methods: Retrospective analysis of patients (n = 61) with permanent typical atrial flutter and systolic dysfunction of left ventricle (left
ventricular ejection fraction (LVEF) ≤ 50 %). All patients underwent catheter ablation of CTI and the effect of ablation on cardiac rhythm
and LVEF after a minimum of 3 months follow-up was analysed with respect to the degree of LV systolic dysfunction and presence of
structural heart disease.
Results: Sinus rhythm (SR) was observed in 51 pts (83.6 %), with 30 only having SR (49.2 %) and 21 having SR with paroxysmal atrial
fibrillation (34.4 %). In 5 pts (8.2 %) we repeated the ablation for recurrence of typical atrial flutter. The mean LVEF after the procedure
increased from 37.8 ± 9.9 % to 43.5 ± 11.4 % (by 15 % in the whole group, p = 0.001), in subgroup with SR, the increase of LVEF was 18.8 %
(p < 0.001). In patients with nonischaemic cardiomyopathy the increase was 19.7 % (p = 0.01) compared to 12.2 % (p = 0.066) in those
with ischaemic heart disease (patients who underwent PCI or CABG).
Conclusions: Catheter ablation of CTI is an effective nonpharmacological therapy of typical atrial flutter, but a relatively large proportion
of patients develop atrial fibrillation (especially its paroxysmal form) during follow-up. The LVEF significantly improved after ablation.
A higher increase was observed in patients with severe LV systolic dysfunction. By contrast, a larger proportion of patients remained
in sinus rhythm in the subgroup with LVEF > 35 %. A more pronounced effect on systolic function of LV was observed in subjects with
nonischaemic cardiomyopathy, compared to patients with ischaemic heart disease.
Zveřejněno: 1. březen 2010 Zobrazit citaci