Interv Akut Kardiol. 2014;13(4):184-189

norÚskalí hodnocení systolické funkce pravé komory po kardiochirurgických výkonech

Tomáš Paleček^1,2, Jana Podzimková², Petr Kuchynka^1,2, Martin Mašek³

¹ II. interní klinika kardiologie a angiologie VFN, 1. LF UK v Praze

² Mezinárodní centrum klinického výzkumu, FN u sv. Anny v Brně

³ Radiodiagnostická klinika VFN, 1. LF UK v Praze

U jedinců podstupujících kardiochirurgický výkon je hodnocení systolické funkce pravé komory (PK) velmi důležité jak v časném perioperačním

období, tak v rámci dlouhodobého sledování. Základní metodu hodnocení systolické funkce PK v rutinní klinické praxi

představuje v současnosti stále echokardiografie. Kontrakce PK je dominantně určována longitudinálně orientovanými myokardiálními

vlákny ve stěně komory, konkrétně v oblasti vtokové části PK, a proto ukazatele longitudinálního zkracování volné stěny PK – amplituda

pohybu (TAPSE) a vrcholová systolická rychlost (St) trikuspidálního prstence – jsou doporučovanými parametry pro hodnocení systolické

funkce PK vzhledem k obtížnosti stanovení objemů a ejekční frakce (EF) PK pomocí dvourozměrné echokardiografie v důsledku

komplexního tvaru PK. Po kardiochirurgickém výkonu však u většiny jedinců dochází k vývoji 2 fenoménů: poklesu TAPSE, resp. St

a abnormálnímu pohybu septa komor. Tyto jevy ovšem a priori nevedou ke globální systolické dysfunkci PK. K echokardiografickému

hodnocení systolické funkce PK po kardiochirurgickém výkonu je tak nutné využít jiných parametrů, jako je stanovení frakční změny

plochy PK či výpočet objemů a EF PK pomocí trojrozměrné echokardiografie. U špatně echokardiograficky vyšetřitelných jedinců je

pak metodou volby hodnocení systolické funkce PK magnetická rezonance; v přítomnosti kontraindikací pro toto vyšetření je možné

k posouzení objemů a EF PK využít počítačovou tomografii.

Klíčová slova: pravá komora, systolická funkce, echokardiografie, magnetická rezonance, počítačová tomografie

Zveřejněno: 1. prosinec 2014  Zobrazit citaci