Interv Akut Kardiol. 2009;8(5):224-227
-
Interv Akut Kardiol. 2009;8(5):228-232
Idiopatické komorové tachykardie se vyskytují u pacientů bez strukturálního srdečního onemocnění. Cílem naší retrospektivní studie bylo popsat podíl jednotlivých forem idiopatických komorových tachykardií (KT) ve skupině nemocných referovaných k léčbě do specializovaného centra a ozřejmit možnosti jejich léčby katetrizační ablací. Metody: Do souboru bylo zařazeno 77 nemocných s idiopatickou KT nebo komorovou extrasystolií (40 mužů, 37 žen, věk 49,5 ± 15,6 let, ejekční frakce levé komory 57,4 ± 3,8 %). Katetrizační ablace byla provedena za pomoci mapování aktivační sekvence, elektroanatomického mapování a intrakardiální echokardiografie. Výsledky:...
Interv Akut Kardiol. 2009;8(5):234-241
Účel studie: Efektivita intrakardiální elektrické kardioverze se dle některých prací blíží až ke 100 % a je obecně považována za „zlatý standard“ v efektivitě elektrické kardioverze fibrilace síní na sinusový rytmus. Poznatky z experimentálních prací a zkušenosti z praxe naznačují, že efektivitě intrakardiální bifázické kardioverze se velmi přibližuje efektivita některých externích bifázických defibrilátorů. Naším cílem bylo pokusit se zjistit, zda v souboru pacientů s perzistující fibrilací síní, kteří přicházejí k externí bifázické rektilineární elektrické kardioverzi, je u skupiny s neefektivní externí bifázickou kardioverzí přínosné...
Interv Akut Kardiol. 2009;8(5):242-246
Přes významné pokroky v primární a sekundární prevenci náhlé srdeční smrti zůstává stratifikace rizika individuálních pacientů nadále problematická. V praxi je zatím omezena na stanovení ejekční frakce levé komory srdeční, což je nejrobustnější ze studovaných parametrů. Bouřlivý rozvoj genomového výzkumu v posledních 20 letech přináší naději, že bude možné využít k predikci rizika maligních arytmií v obecné populaci nové poznatky získané studiem molekulární a genetické podstaty mendelovsky přenášených onemocnění, jako je syndrom dlouhého a krátkého intervalu QT. V současné době probíhají velké populační studie, které by měly identifikovat genetické markery...
Interv Akut Kardiol. 2009;8(5):248-250
Cílem sdělení je poukázat na některé aspekty kardiochirurgických operací u nemocných s funkční mitrální nedomykavostí způsobenou dilatací a remodelací levé komory srdeční s výjimkou transplantace srdce. Přináší přehled současného stavu této problematiky s důrazem na praktickou medicínu. Jen ve Spojených státech amerických se předpokládá, že žije 5 milionů pacientů se srdečním selháním a ročně jich přibude 500 000. Transplantační a experimentální chirurgie má svůj ohromný význam a potenciál, je ale schopna vyřešit jen malou část těchto nemocných. Většina, zejména starší nemocní, kandidáti transplantace srdce ani mechanické srdeční podpory nejsou...
Interv Akut Kardiol. 2009;8(5):251-254
Katetrizační implantace aortální chlopně je klinicky dostupnou metodou léčby nemocných s významnou aortální stenózou, u kterých je kontraindikována konvenční kardiochirurgická operace. Předoperační vyšetření s využitím zejména jícnové echokardiografie a angiografie zaměřené na stanovení specifických indikačních parametrů výkonu je nezbytným krokem při správném výběru nemocných a typu intervence.
Interv Akut Kardiol. 2009;8(5):255-258
Peripartální kardiomyopatie (PPKM) je vzácné, avšak život ohrožující kardiální onemocnění, které postihuje ženy v posledním měsíci gravidity a v prvních pěti měsících po porodu (1). Naše kazuistika pojednává o pacientce, která byla přijata pro dušnost a rychle progredující šokový stav v období těsně po porodu císařským řezem. Ukončení gravidity bylo indikováno akutně pro známky hypoxie plodu při náhodně zjištěné incesantní supraventrikulární tachykardii matky. Jako příčinu šokového stavu jsme provedenými vyšetřeními stanovili srdeční selhání na podkladě peripartální kardiomyopatie. Pacientka byla léčena symptomaticky diuretiky, inotropiky, amiodaronem, později...
Interv Akut Kardiol. 2009;8(5):260-263
V naší kazuistice popisujeme zřídkavý případ infarktu myokardu přední stěny komplikovaného primární fibrilací komor a kardiogenním šokem u mladé pacientky bez rizikových faktorů ischemické choroby srdeční. Příčinou byla stenóza ramus interventricularis anterior (RIA) levé koronární tepny způsobena intramurálním hematomem při spontánní disekci koronární tepny (spontaneous coronary artery dissection, SCAD). Diagnóza byla potvrzena intravaskulárním ultrazvukem (IVUS). Trvající přítomnost stenózy RIA při opakovaném vyšetření po 17 dnech od úvodních obtíží byla důvodem indikace chirurgické revaskularizace. V prezentované kazuistice se snažíme poukázat...
Interv Akut Kardiol. 2009;8(5):264
Ischemická choroba srdeční patří i přes rozvinutou léčbu mezi hlavní příčiny úmrtnosti české populace. Pro volbu optimálního způsobu léčby je nutná znalost rozsahu koronárního postižení, a to nejen co se týče morfologie, ale, a to především, jeho funkční významnosti. Angiografické posouzení koronárních stenóz je v mnoha případech zcela nedostatečné a přinejmenším u nálezu tzv. hraničních stenóz (40–70 %) by vyšetření mělo být doplněno funkčním testováním. Vedle neinvazivních zátěžových testů má intervenční kardiolog možnost toto posoudit přímo v katetrizační laboratoři pomocí měření frakční průtokové rezervy myokardu (FFRmyo). Tato metoda je...
Interv Akut Kardiol. 2009;8(5):265-268
Většina nemocných s pokročilým srdečním selháním má sekundární plicní hypertenzi různého stupně. Ta je závažným prognostickým faktorem ve smyslu morbidity a mortality. V léčbě plicní arteriální hypertenze je v současnosti používána specifická terapie – blokátory endotelinových receptorů, inhibitory fosfodiesterázy typu 5 a prostanoidy. Tyto léky příznivě ovlivňují symptomatologii, hemodynamické parametry a prognózu nemocných. Některé z nich jsou příslibem i pro léčbu sekundární plicní hypertenze. Cílem tohoto sdělení je seznámit čtenáře s novými možnostmi ovlivnění plicní hypertenze u chronického srdečního selhání.
Interv Akut Kardiol. 2009;8(5):269-270
Do studie AURORA bylo zařazeno 2 776 pacientů, kteří byli zařazeni do chronického dialyzačního programu nejméně 3 měsíce. Po randomizaci nemocní dostávali rosuvastatin v dávce 10 mg/den a nebo placebo. Kombinovaný primární cíl bylo úmrtí z kardiovaskulární příčiny, nefatální infarkt myokardu či mozková příhoda. Studie neprokázala vliv léčby rosuvastatinem na snížení KV příhod u dialyzovaných nemocných.
Interv Akut Kardiol. 2009;8(5):271-272
Ticagrelor, přímý a reverzibilní inhibitor destičkového receptoru P2Y12, prokázal ve srovnání s clopidogrelem vyšší účinnost v prevenci ischemických příhod u nemocných s akutním koronárním syndromem. Poprvé v historii, kombinovaná protidestičková léčba vedla ke snížení celkové mortality. Léčebného úspěchu bylo dosaženo bez zvýšení celkového počtu vážných krvácení, avšak léčba ticagrelorem byla spojena s vyšším počtem spontánně vzniklých krvácivých příhod.
Interv Akut Kardiol. 2009;8(5):273-274
-